Na návštěvě u sousedů. Největší zážitky z Open House Vídeň 2019.

Martina Kemrová & Kateřina Straková & Jana Olejníková |

Open House Wien 2019 (14.–15. 9. 2019)

Návštěva Vídně je pro milovníky architektury totéž, co pro masožravce návštěva Kšánova řeznictví. Je to po ruce, a přece svátek, oči přecházejí tak, že člověk neví, co ochutnat dřív. Hlavní město Rakouska nabízí vše od historických paláců, přes brutalistní kostely a revitalizované dělnické čtvrti po udržitelné projekty na těch nejneočekávatelnějších místech. Naše pětičlenná dámská parta vyrazila v pátek odpoledne žlutým vlakem a za 3,5 hodiny dorazila na vídeňské hlavní nádraží. Ukázalo se, že sestavit si itinerář navštíveníhodných objektů není tak jednoduché – na stránkách OHW chybí interaktivní mapa, z níž by si člověk udělal představu, co kde uvidí, a jak jsou jednotlivé objekty daleko od sebe. Stará dobrá papírová mapka, kterou jsme dostaly druhý den na zahájení, propiska a google byly nakonec nejlepším řešením. 

Sobotu jsme zahájily v „centrále“ OHW v Markhofu (Markhofgasse 19), komunitním a coworkingovém centru v části Erdberg. Kapku z ruky, ale tipy, co jsme dostaly od dobrovolníka Alexandra, za to stály.  Tour jsme zahájily v historickém centru, v Italském kulturním centru (Ungargasse 43A), kde se nás ujala milá postarší dáma a rozmazlila nás angličtinou. Barokně-klasicistní palácek od Charlese Moreaua původně patřící „našim“ Sternbergům je pěknou ukázkou toho, jak Vídeňané pojímají památkovou ochranu: na jedné straně restaurují „rokokostil“ do posledního detailu, na straně druhé ke stejné budově přistaví železnou přístavbu jako praktické, leč poněkud odpudivé kino.

Další cesta vedla do dominikánského kláštera (Postgasse 4), který byl založen už ve 12 století. Každá generace přidala nějakou přístavbu či přestavbu. Památkou na poslední rekonstrukci před několika lety (Klaudy, Liebe, Lippert) je osobité Ukřižování vyrobené z kramlí, které stavebníkům „zbyly“. Historie je fajn, ale tak nějak nepřekvapí. Zato K.K. Priv. Länderbank (Hohenstaufengasse 3) od Otty Wagnera nás nadchla – hra se složitou parcelou, použití skla, přiznání kovových konstrukcí na konci 19. století výjimečné, návštěva původního trezoru… Pak nás už bolely nožičky a zmáhal hlad, takže byl čas na polední pauzu.

Během přesunu mezi atrakcemi jsme zalézaly do utajených dvorků, kostelů katolických, evangelických i pravoslavných a zjistily, jak to o šabatu žije kolem synagogy. Z centra jsme se pak vydaly do „rudé“ čtvrti Favoriten, kde byla podle Alexandra nějaká úžasná octárna. No, Favoriten je čtvrť podobná Karlínu či Libni, s nízkými činžáky, bez kousku zeleně. Najdete tu vídeňské islámské centrum a na ulicích zaslechnete často turečtinu. K nadšení z architektury tu moc důvodů není. Dokud nedorazíte do Waldgasse 3, kde najdete nejen krásný „verkštat“, kde se vyrábí na 70 druhů octa, lisují domácí oleje a praží káva, ale ve dvorku mají také udržitelnou farmu, na terásce výběh s největšími slepicemi, co existují (plemeno mechelenka, velké to je jako krůta) a v patře hostinské pokoje z dílny architektů Heri&Salli. Za 140€ v něm můžete přespat, dostanete výklad k celému ekosystému, návod na to, jak si vyrobit postel z palet a ekologicky hospodařit i ve velkoměstě, a ráno si umícháte vajíčka, které si předtím sami seberete a ozdobíte čerstvými bylinkami. Daly jsme si zde kafe, a kdyby nezavírali, seděly bychom tam ještě dnes.  

(Večerní procházku centrem i večeři přeskočíme, upadnutí do mrákot též.) 

V neděli jsme – ženy praktické – uložily batohy do úschovny a vyrazily na vyhlášenou snídani do Palmenhausu. (Pozor, neplést Hofburg se Schönbrunnem, kde mají skleník stejného názvu též, je to dost z ruky ;-)) Už jen to sezení před secesním skleníkem s pohledem do parku a skvělou snídaní stačí ke kulturnímu zážitku, ale nejsme tady na malinách! Vyrážíme dále, a když už jsme v centru, tak do paláců. Palais Ferstel (Strauchgasse 4) od Heinricha v. Ferstela sloužil jako burza a banka, po druhé světové válce jej zrekonstruoval rakouský basketballový svaz a v burzovním sále se pak dlouhá léta hrála košíková. No, dřevěné obložení i stropy dostaly kapku zabrat. Dnes můžete v objektu navštívit vyhlášené Café Central nebo si sály pronajmout na firemní akci. Dalším navštíveným objektem byl blízký Palais Esterhazy (Wallnerstraße 4), kde byla nejdelší fronta. Ale ani ta nepřesáhla 25 minut – organizace byla všude opravdu dobrá, dobrovolníků evidentně dostatek. Palác vznikl na místě 14 samostatných domů v 17. století, v majetku rodu byl až do roku 1989, kdy zemřel poslední kníže, a jeho vdova palác prodala. Teď jej majitel pronajímá různým firmám, které v něm mají kanceláře. Průvodkyní po věru eklektickém objektu (baroko, klasicismus, rokoko, skleněné přepážky a zářivky z 90. let) byla stejná dáma, s níž jsme naši vídeňskou misi začínaly. 

Poslední zastávkou už jen jedné z našeho týmu, jež nemusela spěchat na vlak, byl kostel Wotrubakirche (Ottillingerpl. 1), který se nacházel na předměstí Liesing, dobrých 10 km od centra. Brutalistní stavba architekta a sochaře Fritze Wotruby se skládá ze 152 asymetrických betonových kvádrů, interiéru dominuje mramorový oltář, bronzový kříž i lustry. Pěkné bylo, že místní pojali Open House jako příležitost pro komunitní setkání. V kostele nejen probíhaly přednášky (v němčině), ale před ním si mohli návštěvníci dát něco z grilu či točené pivo. A zkrátka nepřišly ani děti, o jejich program se postarali skauti. 

Zvládly jsme jen zlomek z 69 otevřených domů, nestihly jsme se projít po „rudé“ = proletářské trase, navštívit nové budovy v okrajových čtvrtích nebo vidět zazeleněné dvorky či střechy, ale i tak to byl nesmírně intenzivní víkend. Už se těšíme na další! 

Jana, Kačka, Beata, Martina K, Martina P 

P.S: Pár praktických rad závěrem: 

  1. Do objektů v historickém centru se vydávejte co nejdřív ráno, ušetříte si fronty a přetlačovanou se zástupy turistů.
  2. Stanovte si reálné ambice – 5 objektů/den je maximum, a to ještě musí být poblíž sebe.
  3. Pohodlné boty, aspoň o půl čísla větší!
  4. Je dobré mít ve výpravě někoho vládnoucího němčinou – ne všechny prohlídky jsou v angličtině. 
  5. Vyplatí se pořídit dvoudenní jízdenku na MHD – 14,90 € při vzdálenostech k. und k. města se vyplatí.
  6. Zato se nevyplatí ubytovat se v App21 ve čtvrti Florisdorf, to opravdu nedoporučujeme! (Po závazné rezervaci se teprve dozvíte, že si musíte připlatit za povlečení, ručníky, každá hodina zpoždění +10 €, do centra daleko.)
  7. Chcete vidět, jak vypadá správně vídeňské nedělní ráno? Dejte si brunch v www.palmenhaus.at u Hofburgu – secesní skleník nabízí nejen císařskou atmosféru, ale také epesní snídaně. (Doporučujeme lososovou se sklenkou šampaňského a Wiener melange☺.)
Tento záznam byl publikován v blog . Uložit odkaz do záložek.