Open House Gdaňsk – na přátelské výměně zkušeností

text: Kateřina Nováková, foto: Tomáš Sysel |

Když jsme dostali pozvánku od našich polských kolegů navštívit jejich gdaňský Open House víkend, moc dlouho jsem neváhala. Rozhodl se ke mně přidat i kolega z dobrovolnického týmu, fotograf Tomáš, který se postará o kvalitní fotodokumentaci naší společné sousedské návštěvy. Udělala jsem si na cestu trochu víc času, ať z toho také něco mám, když je to do Gdaňsku celkem dálka. Je to moje první návštěva Polska, pokud nebudu počítat přešlapy hranice v Krkonoších😊.

Festival Open House do Polska přivezla Diana Lenart na základě své zkušenosti se zakládáním festivalu v Barceloně. V roce 2015 proběhl první festival v Gdyni. Každý rok se zaměřuje na jiné téma, postupně to byly byty, veřejné budovy, městské plánování, mořské pobřeží, smysly. V roce 2017 se přidal festival v Gdaňsku, od té doby zvládá tým zorganizovat dvě akce ročně.

V pátek jsem zvládla návštěvu města Sopoty, místní říkají, že je to párty a studentské město. Z Gdaňsku je to vlakem opravdu kousíček, stejně tak pak Gdyně, která je posledním městem takzvaného Trojměstí. Užila jsem si návštěvu středověkého opevnění Grodzisko a procházku po pobřeží.

Po návratu do Gdaňsku jsem měla štěstí na slavnostní ceremonii související s 80 letým výročím porážky a obsazení Polska Německem. Byli zde představitelé města, pamětníci, vojáci i mariňáci. Musím říct, že na mě tento pietní akt silně zapůsobil a přinutil si přečíst něco málo k této části polské historie. Neměli to lehké….

Ještě jsem se stihla projít ve Starém Městě, během festivalu se do něj totiž nepodívám. Specifikem gdaňského festivalu je, že se neotvírají domy v celém městě, ale pouze v jedné konkrétní čtvrti. Letos to byla čtvrť s krásným jménem Oliwa. Je to oblast rezidenční a spíše klidnější. 

Zde se našim polským kolegům podařilo otevřít 43 objektů, zorganizovat 3 koncerty a 1 procházku … Jsou opravdu moc šikovní a mají náš velký obdiv také za to, že se jim podařilo otevřít 4 soukromé byty. To my v Praze víme, že je kousek opravdu bravurní. 

Fotograf Tomáš se nebál výzvy 12 hodinové cesty autobusem z Prahy a v sobotu v šest ráno dorazil do Gdaňsku jedna radost. Někteří lidé zdá se nepotřebují odpočívat… Vyrážíme tedy společně do infocentra, podívat se na organizační cvrkot. Vše vypadá plynule, nálada v týmu je výborná, společně se vyfotíme, popřejeme našim polským kolegům hodně štěstí a jdeme se podívat za roh do starožitnictví, naší první festivalové zastávky.

 

Festival si dal jako jeden z cílů odprezentovat místní neodmyslitelné tradiční obchůdky a služby, které každý jednou za čas navštíví. Kromě zmiňovaného starožitnictví, jste také mohli v programu najít fotografické studio s historií od roku 1946, místní mandlovnu, kterou paní Krystyna provozuje od roku 1973 nebo opravnu obuvi fungující již 50 let.

Ve starožitnictví se snažím moc nerozhlížet, přeci jen kabinové zavazadlo mám plné a nejsem tady od nakupování, že…. Ale ta fotografie rodinného domu je tak pěkná a neustále přitahuje mou pozornost. Před odchodem se odhodlám zeptat se na její cenu a bingo! Povedlo se mi vybrat jediný předmět v obchodě, který není na prodej. Je to 43. expozice festivalu s názvem „Mobilny dom“ 😊.

Vyrážíme na další místo – základní školu č 23. Na prohlídku tu čeká jen pár lidí, celkem asi tři. Začínáme si uvědomovat, že toto bude hlavní kouzlo gdaňského festivalu. V porovnání s festivalem v Praze je to tu malé, milé a komorní. Bere si nás na starost paní učitelka angličtiny, která nás vesele provede všemi učebnami. V každé třídě jsou pak připraveny další její kolegyně, které mají danou učebnu a její specializaci na starost. Je tu tedy veliká převaha místních nad námi návštěvníky. Moc si toho vážíme. Naše průvodkyně Gosia se potutelně usmívá, na konec prohlídky si pro nás totiž připravila možnost vystoupat na malou terásku na střeše školy s krásným rozhledem po okolí. I pro ni samotnou to bylo poprvé, co se na terasu měla možnost podívat. A toto je na festivalech Open House to nejlepší, že se místa otevírají i pro jejich stálé obyvatele nebo uživatele.

Ujdeme pár set metrů a krátce navštívíme místního ševce, který tu opravuje obuv již mnoho let. Ochotně nám předvede svůj stroj na šití obuvi, její čištění a co všechno stroj umí. Je to moc milé zastavení.

Navštívíme také tramvajovou vozovnu se staršími i nejnovějšími typy tramvají, něco pro každého šotouše. Ve vozovně funguje i ekologická myčka vozů. Provádí nás milá paní PR z gdaňského dopravního podniku.

Po krátkém obědě se zastavíme v hale Olivia, kde zrovna probíhá přednáška o perlách gdaňské architektury z období Polské lidové republiky (1945–1989) od Anny Cymer, autorky knihy na stejné téma. Jsme tu také proto, aby s námi mohla televize natočit krátký rozhovor o naší mezifestivalové družbě (snad bude s výsledkem naše PR Míša spokojená :-)).

A kam dál? Zakladatelka festivalu Diana nám doporučuje nedaleký kostel v brutalistním stylu. No tak to tedy chceme vidět…. Přicházíme zrovna ve chvíli, kdy probíhá zkouška ministrantů. Kostel má krásné vysoké barevné vitráže a atmosféra je díky jeho stylu opravdu ojedinělá. Nadšená dobrovolnice/průvodkyně má po ruce všechny důležité materiály a informace a zodpovídá všetečné dotazy. My stále více rozumíme polskému výkladu, jsme prostě dobří :-).

Tomáš si večer udělá fotografickou procházku po Starém Městě. Mě láká moře a tak objevuji krásný, rozsáhlý park Ronalda Reagana ve čtvrti Jelitkowo a projdu se po místní pláži.

Je čas naplánovat program na neděli a nabrat na ni síly….

Déšť je plánovaný na každý den, ale vždy ráno se objeví slunce. Hezky to organizátoři objednali. Tomáš je fanda do urbexu a vyráží ráno do dětské nemocnice. Prohlídka začíná u vyhořelého pavilonu, který je hlavním cílem, ač z bezpečnostních důvodů nepřístupným. Procházka pod vedením jedné z místních lékařek dále vede kolem dalších částí nemocnice až do místa, kde jsou umístěny provizorní unimobuňky a v nich ordinace, které se již nevešly do ostatních pavilonů. I takto se dá  improvizovat, že…:-))

 

Mě lákají byty a tak si nenechávám ujít ten Kasi a Jarka. Kasia je fotografka a v bytě prezentuje fotografie své rodiny a svých projektů. Jarek pracuje v IT. Jsou tu sice naplánované časy prohlídek, ale brzy pochopím, že nejlepší je prostě vejít, prohlédnout si byt a odejít, až se ho plně nasytím. Prostě otevřený byt :-)) Nálada je tu velice přátelská, dcerky hostitelů se nenechávají festivalem rušit a hrají si na zahradě. Byt je malý, ale útulný, patří k němu i hezky opatrovaná zahrádka.

Druhý byt (Anny a Krzysztofa) navštívíme i spolu s Tomášem a opakuje se stejný scénář. Na časy prohlídek netřeba hledět, na nic nečekat a prostě vejít 🙂 Byt starší dvojice je v krásném tmavém, elegantním stylu. Jednou z jeho zajímavostí je sbírka ptačích hnízd. Sedáme si spolu s ostatními návštěvníky na terásce a necháváme se hostit jablečným moštem a koláčem. Paní Anna je shodou okolností stejně jako minulá hostitelka také fotografka a nechává nás nahlédnout do svých fotografických knih. Je to tu prima, povídáme si česko-polsky s ostatními, fotíme se a pak vyrážíme na oběd.

Po obědě navštívíme pracovnu místního sklenáře. Ve své malé dílně pracuje se svým kolegou na uměleckých vitrážích do kostelů nebo do lamp, musí to být krásná práce.

Tomáš vyráží na další místo, krásně udržované zahrádky paní Marie. Pozdraví se s místními, kteří se ale za chvíli schovají dovnitř před deštěm. Tomáš se tedy ukryje v další otevřené budově – opuštěné škole, ze které se vyklube nefalšovaná urbex lokalita a jedna z nejdelších prohlídek během festivalu. Ve škole vede okruh přes všechna patra, která i když jsou postupně vyklízena, nachází se v nich ještě mnoho původního vybavení. Po této urbex lahůdce si Tomáš ještě dopřeje prohlídku malého činžovního domu, jehož obyvatelka a restaurátorka v jedné osobě postupně obnovuje původní výzdobu schodiště. Při prohlídce i sama provází a zasvěcuje návštěvníky do postupu prací. Na jednom místě je také možné srovnat stav před a po restaurování.

Víkend se blíží do finále a my se jdeme osvěžit na koncert sboru Olivia Business Centre. Je to soubor složený jen ze zaměstanců firem, které sídlí v areálu této budovy. Po svěžím koncertu si ještě prohlédneme místní coworking a také si užijeme výhled z horních pater budovy. 

Budovy se uzavřely, festival skončil a my míříme na after party, kde poznáváme spoustu tváří, se kterými jsme se během těchto dvou naplněných dní setkali. Jsou tu zástupci budov, dobrovolníci a naši hlavní hostitelé z organizačního týmu. Je to moment na sdílení dojmů, poděkování a také loučení. Bylo to tu s Vámi prima, těšíme se zase příště v Praze, Gdaňsku (příští rok v září) nebo Gdyni (v květnu 2020, většinou týden po pražském festivalu).


Katka a Tomáš se zúčastnili výměnného dobrovolnického programu s partnerským festivalem Open House Gdaňsk, který se uskutečnil 28.–29. září 2019. Open House je mezinárodní síť sdružující festivaly ve 46 městech celého světa. Zde se můžete podívat, kde všude se festivaly konají. Pokud byste se i vy chtěli stát dobrovolníkem Open House Praha, neváhejte se přihlásit. 

 

Tento záznam byl publikován v blog . Uložit odkaz do záložek.