Rozhovor s naším dobrovolníkem Jakubem

Michaela Pánková |

Možná si jeho tvář vybavujete. Vždy usměvavý, přátelský a perfektně připravený. To je náš dobrovolník Jakub Machačka, který nám pomáhá při provázení návštěvníků festivalu. Jelikož s námi Jakub spolupracuje již několik let, rozhodli jsme se ho zeptat na pár otázek…

 

 

Jakube, jak jsi se vlastně dostal k práci dobrovolníka na festivalu Open House Praha?

Prvního ročníku festivalu jsem se zúčastnil jako návštěvník a akce mě velmi zaujala. Jako dobrovolník s festivalem spolupracuji od jeho druhého ročníku. Jsem vzděláním historik a historie spolu s uměním a architekturou mě vždy velmi zajímala. Navíc jsem prakticky od konce střední školy a během vysokoškolských studií dělal průvodce, což mě vždy bavilo. Ve svém zaměstnání jsem poznal zakladatelku festivalu Andreu Šenkyříkovou, která mě při nástupu velmi pěkně uvítala a přijala do kolektivu, takže jsem jí za to byl zavázán. Věděl jsem, že se při festivalu hodí každá ruka (noha, ústa a vlastně i vše ostatní ;). Tak jsem do toho šel a od té doby se účastním každého ročníku.

Čím tě festival zaujal?

Festival je zajímavý celým svým konceptem otevřít v jednom víkendu rozsáhlý počet zajímavých budov a návštěvníkům tak přiblížit české architektonické a kulturní dědictví. Jde o nenáročnou cestu, jak ukázat co nejvíce lidem, co krásného u nás dříve vznikalo a stále vzniká, a zároveň je trochu vzdělat a poučit či dokonce inspirovat k vlastní činnosti, ať již umělecké či k tomu se třeba angažovat občansky (například tím, že se k nám lidé přidají :). Ale celkově si myslím, že je důležité, obzvláště v dnešní době, která někdy vypadá jako bláznivá, chaotická až nepřátelská, mít jakékoliv pozitivní vjemy – strávit příjemný den, vidět pěkné domy, dozvědět se něco zajímavého a poznat, že dříve se tu děly pěkné, kvalitní a pozitivní věci a že se tomu tak děje nadále, byť to v televizi či na webu někdy vypadá jinak. Nejsem sice psycholog, ale myslím si, že každý potřebuje pěkné zážitky a pozitivní vjemy. A pro mě je Open House právě jedním takovým pozitivním vjemem.

Co všechno pro festival jako dobrovolník děláš?

O festivalovém víkendu vždy dělám průvodce na nějaké budově. Během roku se snažím pomáhat i při dalších činnostech – překládal jsem třeba texty na web. A jelikož jsem právník, čas od času poradím i s nějakou tou právničinou :). Tento rok se pak účastním jako průvodce i akce Architektura první republiky v Praze, která je speciálně připravena k oslavě 100 let Československa.

Co tě na práci dobrovolníka baví nejvíc?

Od začátku jsem do toho šel s tím, že budu provázet a to mě taky nejvíce baví. Jako Blíženec jsem takový hodně komunikativní typ člověka, rád se setkávám s lidmi, povídám jim něco, povídám si i s nimi, toto si fakt užívám. Kromě toho se díky festivalu podívám i do mnoha pěkných a zajímavých míst. Když provázíte návštěvníky celý den, tak máte čas si sami věci trochu prohlížet a můžete objevit spoustu pěkných detailů. Navíc zpětná vazba naprosté většiny lidí je pozitivní, což mě samotného celý den velmi naplňuje.

Doporučil bys i ostatním, aby věnovali svůj volný čas nějaké dobrovolnické činnosti?

Určitě ano. Především získáte pocit, že děláte smysluplnou věc, což poznáte i na reakcích samotných návštěvníků. Pokud překonáte nějaké počáteční ostychy a dáte se jako já na provázení, tak jste navíc v určité výhodě. Naprostá většina problémů se totiž objeví na počátku, kdy přijdou návštěvníci k budově a zjistí, že je fronta, není nafukovací kapacita apod. To pak většinou musí řešit koordinátor budovy, který je takovým hromosvodem. Ve chvíli, kdy už lidé dosáhli čeho chtěli, dostali se na prohlídku, tak jsou rádi, že něco vidí a slyší. První ročník jsem strávil celou sobotu ve Strahovské bazilice, kde byl poměrně silný nápor zájemců. Zatímco kolegyně před kostelem musely intenzivně řešit, jak zorganizovat takové množství lidí, jakmile se lidé dostali dovnitř, uklidnili se a na konci mi skoro všichni děkovali za prohlídku a někdy i tleskali.

Máš pocit, že role průvodce je náročná?

Je nutno dodat, že cílem Open House nejsou rozhodně odborné architektonické vycházky (byť ty jsme nyní také zařadili do programu). Úplně stačí, pokud průvodce návštěvníky provede budovou, řekne něco o její historii a současnosti a o tom, co návštěvníci vidí. Češi jsou navíc na provázené prohlídky s průvodcem zvyklí a většinou vás ochotně poslouchají a věnují vám pozornost. K nějakým dlouhým výkladům ostatně vzhledem k náporu návštěvníků a kapacitám dobrovolníků není ani čas, věci musí odsýpat. Průvodci se dopředu připravují tak, že studují s předstihem informace, účastní se školení a přípravných prohlídek atd. Ve chvíli, kdy máte za sebou několikátou prohlídku, tak vám pak v hlavě už určitě něco zůstane a postupně se tak vše „naučíte“ praxí. Tudíž určitě není čeho se bát.

Co je tvá normální profese? Využiješ nějak své zkušenosti ze zaměstnání na festivalu nebo obráceně?

Jsem vystudovaný historik a právník a živím se jako právník, což úplně při samotném provázení nevyužívám, resp. to zatím naštěstí nebylo nutné, a doufám, že tomu tak zůstane [smích]. Využiju však určitě své historické znalosti a orientaci, byť zdůrazňuji, že to rozhodně není podmínka pro činnost průvodce. Sám vždy určitě využívám jak zaslané podklady, které si případně i doplním z jiných zdrojů, knížek, netu atd., tak i své dřívější průvodcovské zkušenosti. A naopak zkušenosti získané během mého dřívějšího provázení a činnosti v turismu mohu využít i při své právnické práci například při komunikaci s lidmi či při organizování akcí pro lidi apod.

Co bys popřál festivalu k 5. jubilejnímu roku?

Určitě bych festivalu popřál nadále co nejvíce těch nadšených prima lidí, co jej nyní dělají na pozici organizátorů, dobrovolníků, spolupracovníků, podporovatelů apod. Dále bych mu popřál co nejvíce ochotných budov a jejich majitelů, kteří jsou pro něj klíčoví, neboť by bez nich neměl co ukázat. A konečně samozřejmě co nejvíce nadšených a přívětivých návštěvníků na všech budovách, kteří si festival náležitě užijí, a kterým jakkoliv zpříjemní jejich víkend.

 

Děkujeme za rozhovor!

 

 

Tento záznam byl publikován v blog . Uložit odkaz do záložek.