Školy pro budoucí generace: sedm příkladů kultivované architektury

Letošním tématem společného projektu Open House Europe, které se stalo i mottem festivalu, je Dědictví minulosti, výzvy budoucnosti. Dědictví, které slouží jako hluboký zdroj inspirace, nás vybízí k zamyšlení nad tím, co a proč zanecháváme pro další generace. Proto jsme se rozhodli zaměřit na podobu škol, v nichž dětem předáváme vzdělanost, kulturu a schopnost se učit. Jaké hodnoty jsou pro nás důležité a jak se promítají do architektury školských staveb?

Prostředí předávání kulturních znalostí a životních zkušeností se v současnosti stává prioritou. Podle studie Prognóza obyvatel a veřejné vybavenosti v Praze 2023–2050, kterou loni vydal Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, chybí už dnes ve školách všech stupňů tisíce míst. Politická reprezentace i osobnosti z oblasti vzdělávání vymýšlejí cesty, jak kapacity ve školách zvýšit. Pořádají se architektonické soutěže na školy nové, navrhují se možnosti, jak rekonstruovat či rozšířit staré.

V rámci festivalu Open House Praha se pro laickou i odbornou veřejnost během festivalového víkendu 17.–18. května 2025 otevře několik školských staveb. Každá z nich reaguje na potřebu nových míst jinak: někde vznikají odvážné novostavby, jinde se snaží přizpůsobit původní budovu současným klimatickým nebo společenským nárokům. Podoba nových škol reflektuje jak individualističtější charakter rozvinuté demokratické společnosti, tak rozdílné představy o ideálním prostředí pro výchovu dalších generací.

Jedním z klíčových témat ohledně podoby škol je otázka, jak předávat hodnoty, vědomosti a poznání dětem, aby při tom neztratily zvídavost a radost z přemýšlení a poznávání. Skvělou ukázkou, že je to možné i na půdorysu původní stavby, je přestavba Střední odborné školy v Českobrodské ulici v Hrdlořezích. Autorský tým ve složení Pavel Šulc, David Nývlt, Patricia Sičáková a Karolína Vojáčková budovu ze 70. let radikálně proměnil na moderní vzdělávací instituci. Kromě zateplení zde obratně využili celou řadu technologických řešení, která ze školy učinila energeticky a uhlíkově pozitivní budovu: škola produkuje víc energie, než spotřebuje. Kromě toho šetrně nakládá s pitnou i dešťovou vodou, je chytrá, přehledná a komfortní. Půl hodiny před výukou se klima v učebnách nastaví tak, aby studujícím nebylo vedro ani zima a měli přísun čerstvého vzduchu. Školní budova se tak stává přímou a názornou školní pomůckou pro osvojení si principů udržitelnosti. Děti vnímají důležitost klimatických opatření jaksi mimoděk, v rámci běžného provozu školy, a nenuceně si tak osvojují principy klíčové pro zdravou budoucnost.

Klimatická změna je fenomén, s nímž se potýká řada měst. Řešení nabízí jednak současné technologie, jednak zahraniční inspirace krajinami, kde se lidé suchému a horkému podnebí přizpůsobují po celá staletí. Právě touto cestou se rozhodl jít autorský tým DRNH při návrhu novostavby Fakulty tropického zemědělství ČZU v Suchdole. Konstrukce fasády navazuje na původní stavbu fakulty z 60. let, materiálové i tvaroslovné provedení je však soudobé. Důležitým prvkem v rámci klimatických opatření je podoba jižní fasády. Vznikla zde ocelová konstrukce pro výsadbu bambusových dřevin, které zastiňují vnitřní prostory. Konstrukce kromě toho poskytuje řadu dalších funkcí: odpočinkovou, informační i výzkumnou. Vegetace se propsala i na pobytovou střechu. Studující mohou zkoumat, jak jim samotné rostliny pomáhají nahradit mechanické a počítačové systémy, které jinde vyžadují náročnou údržbu.

Dalším vzdělávacím přístupem může být radikální popření vnitřního prostředí školy vůbec. S touto ideou pracuje řada lesních školek, jejichž filozofií je rčení „neexistuje špatné počasí, existuje pouze nevhodné oblečení“. Jedním z příkladů tohoto fungování je žižkovská lesní třída Mateřské školy Milíčův dům, na jejíž realizaci se podílely dva ateliéry: Terra Florida (Zuzana Štemberová) se postarala o krajinářské řešení a ateliér jasné (Jana Šaňáková) je autorkou konceptu a architektonicko-stavebního řešení. Drobné dřevěné domečky pro občasné pobývání jsou rozeseté mezi stromy, zahrada poskytuje řadu přirozených herních míst: schovávačky mezi keři, dolíky, kopečky, ohniště či zeleninovou zahrádku. Realizace je důkazem, že i v rámci města je možné vytvořit místo pro svobodný pohyb, kde děti přirozeně vyrůstají v souladu s přírodou a jejími cykly.

Udržitelnost a šetrný přístup ke zdrojům i omezeným městským prostorům charakterizuje také konverze, tedy přeměna budov k jinému než původnímu účelu. Že je možné vytvořit inspirativní prostředí pro výuku i ze stavby, která dříve sloužila k vaření piva, dokazuje rekonstrukce Branického pivovaru. Památkově chráněný areál se proměnil v Dům tanečního umění, kde sídlí řada uměleckých institucí jako konzervatoř, baletní soubory, agentury a další. V místě vznikla i přípravka na konzervatoře a odehrávají se zde komunitní aktivity. Projekt Milana Melichera v souladu s požadavky památkové péče nijak nezasahoval do objemu původní stavby, kromě toho se repasovala nebo zachovala řada původních prvků. Místo s výrazným geniem loci perfektně slouží svému účelu – kreativním aktivitám – a estetika neorenesanční budovy sama o sobě vytváří inspirativní, podnětné prostředí.

Využít a rozvinout se dají nejen památkově chráněné objekty, ale také pozůstatky divoké výstavby z 90. let. V té době některé vysoké školy rozšířily své kapacity směrem k okraji města, na dohled od linek metra. Ačkoli takový odsun není právě městotvorným rozhodnutím, otevírá zajímavé diskuse o navazování užšího kontaktu s městem a posilování identity a významu instituce v prostředí městské periferie. Architektonický tým ve složení Miroslava Tylšová, Judita Fischerová a Miloš Fischer pracoval u návrhu dostavby budovy Fakulty sociálních věd UK v Jinonicích se složitým, úzkým, podlouhlým pozemkem nad strmým svahem. Dokázali však využít potenciál svahu k otevření výhledu na město. V nové budově se kromě foyer a kavárny nachází otevřený prostor pro setkávání a knihovna. Autorský tým kladl důraz na energetickou efektivitu budovy: využil úsporný systém temperovaného (předchlazovaného) betonového stropu, aktivní větrání otevřenými okny, celý vnitřní prostor větrá centrální rekuperační jednotka. Stavba se stala nepřehlédnutelnou dominantou, jež k městské periferii obrátila pozornost studujících i veřejnosti.

S otázkou dědictví souvisí potřeba dialogu: jak přistoupit k architektonicky cenné stavbě a kromě kapacit k ní přidat současné hodnoty? Elegantní řešení navrhla například kancelář Sporadical. K funkcionalistické budově Gymnázia Jana Keplera z 30. let navrhla přístavbu z pohledového betonu. Budova gymnázia dodnes zachovává modré okenní rámy a barevnost přístavby na tento prvek navazuje: v interiéru převažuje světle modrý odstín, barevná kombinace šedých tónů nově přistavěné tělocvičny reaguje na vertikální členění hlavní budovy. Nejnižší podlaží staré i nové stavby má obklad z tmavošedého umělého kamene. Na realizaci je pozoruhodný hlavně fakt, že otevřeně přiznává jinou dobu vzniku. Nepředstírá, nehistorizuje. Přesto je citlivá vůči okolí a vzhledem k terénu sem bezvadně zapadá. 

Posledním motivem Dědictví minulosti, výzvy budoucnosti je zaměření na přítomnost a současné trendy. Městotvorné požadavky i orientaci na nový životní styl v mnoha ohledech naplňuje stavba soukromé studentské koleje The FIZZ Prague od Pavla Hniličky. Urbanista a velký kritik sídelní kaše uvedl do praxe všechny architektonické poučky: stavba má funkční parter s obchody a kavárnami, hlavní vchod je orientovaný na nároží. Budova vyrostla v místě, kam dle zásad urbanismu patří dům a ne proluka, takže smysluplně doplňuje uliční linii. Přísně symetrické členění fasády napovídá o účelu stavby: uvnitř se nachází skromné, utilitární pokoje pro šest set studujících. Dveře se jedny vedle druhých otevírají do velkorysého atria s pavlačemi, shora sem dopadá denní světlo. Realizace je důkazem, že studentské koleje pro globální studující nejsou jen místem pro občasné přespávání, ale na několik měsíců se stávají skutečným domovem, a to s veškerým servisem a komfortem velkoměsta.